příprava letounu, v pozadí hangár pro
Amundsenovu vzducholoď Norge

První pokusné lety Fokkeru se příliš nepodařily. Při jednom se letadlo zarylo do sněhového valu, při jiném se pro přetížení ani nevzneslo. Byrd dává vyměnit lyže, použije nového mazání a znovu upraví startovací dráhu. Další zkušební let je již úspěšný. Navíc letadlo vykazuje nečekaně nízkou spotřebu benzínu. Byrd urychluje přípravy ke svému  letu, protože mezitím již přiletěla vzducholoď Norge pod vedením plukovníka Nobileho.

Tak tu proti sobě stojí ukázky dvou směrů ve vývoji letectví, aby v nejbližších dnech předvedly své schopnosti na extrémně obtížné trase.

Černý Fokker s bílým nápisem Josephina Ford se 9. září 1926 rozjíždí po svahu k nízkému půlnočnímu slunci. Letadlo s Richardem Byrdem a Floydem Bennettem na palubě odstartovalo k severnímu pólu. Hodiny ukazují 0,37.

Co se během následujícího letu ve skutečnosti odehrálo se dodnes přesně neví. Věděli to jen oni dva......

Po necelých 16-ti hodinách se Byrd vrací na základnu. Hodiny ukazují 16,07. Byrd tvrdí, že dosáhli severního pólu, ale Bennett mlčí, mlčí i později. Amundsen prožívá upřímnou radost z jejich šťastného návratu a jako první Byrdovi sportovně gratuluje. Všichni se sbíhají, objímají a líbají. Hrdinové jsou odneseni na ramennou za velkého jásotu k lodi. Reportéři se vrhají k vysílačkám a signály morseovky oznamují celému světu, že první lidé obletěli severní pól. Byrd pak záhy opouští Špicberky a vrací se do Ameriky. Tam začíná opravdový maratón slávy, a tak se tento let pro Byrda stává zlomem v jeho  kariéře, je oslavován jako národní hrdina.

Později, zejména po Byrdově smrti,  se však o průběhu jeho letu a skutečném dosažení pólu objevuje řada pochybností. Studiem palubního deníku, synoptických map a dle propočtů výkonu a rychlosti letadla, rychlosti a směru větru i dalších faktorů se zdá, že Byrd až k pólu za 15 a půl hodiny doletět prostě nemohl. Navíc kromě fotografií a navigačních výpočtů nepřinesl Byrd fakticky žádný jiný doklad o dosažení severního pólu. Nikdy také nezveřejnil originály svých cestovních záznamů, které později navíc záhadně zmizely. Po návratu z pólu měl Byrd ve svých mapách také jen několik letmých poznámek a příslušné navigační údaje do nich byly zaneseny až dodatečně. Jediný přímý svědek pilot Bennett brzy umírá. Před svojí smrtí se údajně v soukromém rozhovoru plukovníkovi Balchenovi svěří, že po startu ze Špicberků došlo k drobné poruše olejového přívodu a Byrd se dalšího letu k pólu zalekl. Bennettovi pak přikázal létat jen ”sem a tam” v oblasti severních Špicberků po dobu, dle svých propočtů nutnou k doletu na pól a zpět. Na pólu ani v jeho blízkosti však nikdy nebyli. Balchen na tomto svém svědectví trvá až do své smrti. Jeho vztahy k Byrdovi ale byly složité, měl s ním příliš mnoho nevyřízených účtů, což snižuje hodnověrnost jeho výpovědi o Bennettově přiznání. Časem vznikla celá řada hypotéz kam až Byrd mohl doletět, i kdyby k pólu skutečně letěl. Většinou však vylučují, že by jej mohl dosáhnout. Tím také zpochybňují Byrdovo prvenství ve vzdušném dobytí severního pólu, protože výprava Amundsen-Ellsworth-Nobile ve vzducholodi Norge, pól prokazatelně přeletí, a to pouhé tři dny po Byrdově letu.

Šlo jen o Byrdův omyl, způsobený nepřesností jeho přístrojů pro určení polohy? Nebo se skutečně dopustil největšího a nejzdařilejšího podvodu v dějinách polárních výzkumů? Byl by snad tento muž, americký národní hrdina, účastník několika dalších úspěšných expedicí do Antarktidy a autor populární knihy ”Sám a sám”, schopen něco takového vědomě udělat na samém začátku své kariéry? Před několika lety byl v archivu objeven a prostudován Byrdův deník, který do celého případu sice vnáší nové poznatky, ale přesto jednoznačnou odpověď nedává.

A Byrd ani Bennett do své smrti nevydali žádné prohlášení, jímž by se zřekli svého nároku, že jako první lidé dosáhli severního pólu vzdušnou cestou.