Baron Adolf Erik Nordenskiöld, člen švédské akademie věd, vyplouvá z Göteborgu v roce 1878 se dvěma loděmi Vega a Lena. Jeho cílem je pokusit se proplout Severovýchodním průjezdem. 
Vega Obě lodě dosáhnou bez větších problémů mysu Čeljuskin. Tam se ale rozdělí. Lena zamíří do Jakutska, proti proudu stejnojmenné řeky. Vega, menší velrybářská loď s parním motorem, vedená Nordenskiöldem, pokračuje dál ve své plavbě mezi plovoucím ledem podél sibiřských břehů. Počátkem září je již blízko svého cíle - volného moře v Beringově průlivu, ale nakonec je nucena přezimovat. Ve vlasti proto narůstají obavy o Nordenskiöldův osud. Příští rok se lodi Vega podaří z ledového sevření osvobodit, a tak se může vydat na zbytek své cesty. V září nakonec připluje nepoškozená do japonské Jokohamy. Záměr se podařil, všichni jsou vyčerpaní, ale šťastní. 
cesta lodi Vega Po celou dobu na zpáteční cestě do vlasti se Nordenskiöldovi, který jako první proplul Severovýchodním průjezdem, dostává obrovských ovací. 
triumfální návrat Nordenskiölda do Stockholmu (1879) V přibližně stejné době, kdy je Nordenskiöld triumfálně přivítán ve vlasti, se ale začíná odehrávat počátek nečekané tragédie. 
Jeannette v přístavu Le Havre (1878) 
Jeannette vyplouvá ze San Franciska do Arktidy (1879) Americký důstojník George Washington De Long na trojstěžňovém plachetním škuneru Jeannette, který se nezvěstného Nordenskjölda původně vypravil hledat, vydává posádce svůj osudný rozkaz... Výpravu financuje bohatý americký tiskový magnát James Gordon Bennett, který ví, že když vyšle výpravu na severní pól (ať už dopadne jakkoli), zvýší náklad svého deníku New York Herald. Proto se De Long nevrátí, když zjistí, že Vega se zachránila sama. Místo všemi očekávaného návratu přichází onen tajný, pro posádku dosud neznámý a osudný De Longův rozkaz - pokusit se dobýt severní točnu. Loď s 23-člennou posádkou se tedy vydává dál na sever, vstříc svému neodvratnému osudu. 
James Gordon Bennett
(1841 - 1918) V té době někteří vědci předpokládají, že může existovat mořský proud, který směřuje od Beringova průlivu napříč Arktidou kolem pólu až ke Grónsku. Této teorie chce De Long využít. Jeannette je brzo pevně sevřena v ledových polích, která jí berou možnost volného pohybu. S těmito ledovými poli loď velmi pomalu driftuje, nikoli však předpokládaným severním, nýbrž severozápadním směrem. 
Jeannette vstupuje do arktických ledů (1879) Silné ledové valy ji vážně poškodí, a tak neustále hrozí její potopení. Posádka proto musí být neustále připravena k opuštění lodi. V tomto zajetí ledů a vynucené nečinnosti nakonec prožije celé dvě kruté polární zimy. V červenci 1881 již silně poškozená loď další nápor ker nevydrží. Ty ji nakonec rozdrtí, a Jeannette se po 21 měsících bludné pouti neznámým oceánem, daleko od lidí potopí. 
potopení Jeanetty (1881) Posádka se ocitne na pustých ledových pláních a nastane tak opravdový zápas člověka s Arktidou. Za nesmírného utrpení vlečou námořníci čluny a saně s proviantem na jih, k sibiřským břehům. 
(1881) 
útrapy zpátečního pochodu (1881) Je to zoufalý zápas o čas. Zásoby potravin jsou totiž značně omezené a zlověstnou hrozbou je i blížící se zima. Po vyčerpávajícím pochodu po ledových krách se jim nakonec podaří dosáhnout volného moře. Tam se výprava musí rozdělit do tří člunů, ve kterých zamíří směrem k deltě řeky Leny. Doufají, že se jim tam podaří najít pomoc ruských lovců. 
rozdělení De longových člunů v bouři (1881) Temná noc a silná bouře však De Longovy čluny postupně rozdělí. Člun č. 3 s celou posádkou pod vedením poručíka Chippa zmizí v této bouři navždy, bez jakékoliv stopy...  
Charles Winans Chipp
(184? - 1881) Posádka druhého člunu vedená hlavním inženýrem Jeannetty George Melvillem má větší štěstí. Podaří se jí dosáhnout břehů Sibiře a nalézt osadu ruských vyhnanců. Všichni jsou zachráněni! 
(1882) 
zachránění z expedice Jeannetty v Jakutsku (1882) S minimem potravin, omrzlá a zcela vyčerpaná posádka prvního člunu s velitelem De Longem sice též dorazí k sibiřským břehům, ale neví, kde hledat pomoc. Navíc většina jeho lidí již není schopna dalšího pochodu do vnitrozemí. De Long proto vyšle dva nejsilnější námořníky hledat jakutské osady. To se jim sice nakonec podaří a Jakuti je nakrmí i obléknou, avšak zoufalí Američané se s Jakuty nedokáží vzájemně dorozumět a vysvětlit jim, že je nutné se ještě vrátit pro zbylé členy, kteří marně čekají na pomoc. A tak opuštěný De Long i se zbytkem mužů umírá někde u delty řeky Leny, daleko od vlasti, zcela bez pomoci. Příští rok najde pátrací výprava zbytky jeho posledního tábora. Vedle zmrzlého těla velitele leží jeho deník s posledním záznamem: "140. den od opuštění lodi. Během noci zemřeli Boyd a Gortz. Collins umírá." De Long psal svůj deník až do své smrti. Zemřel jako poslední. 
převoz tělesných ostatků de Longa a některých členů jeho výpravy z ruského Orenburgu (1883) Po třech letech se na kře u jižního Grónska našlo několik věcí prokazatelně pocházejících ze ztroskotané Jeannetty. To dokazuje, že předpokládaný mořský proud napříč Arktidou opravdu existuje. Tato skutečnost je ale už jen posledním poselstvím nešťastné lodi dalším průkopníkům v dobývání Arktidy. | 
Adolf Erik Nordenskiöld
(1832 - 1901) 
Vega v přístavu Dundee (1903) 
Adolf Erik Nordenskiöld 
Vega u mysu Čeljuskin 
důstojnická kajuta na lodi Vega 
George Washington de Long
(1844 - 1881) 
Jeannette v San Francisku (1879) 
George Washington de Long 
dústojníci Jeannetty (1879) 
ostrov Jeannette objevený výpravou 
návrat z lovu medvědů (1880) 
de Longův tábor 
trasa posádky po opuštění lodi (1881) 
George Wallace Melville (1841 - 1912) 
poslední strana deníku de Longa (1881) 
admirál George H.Waldweigh, velitel lodi hledající posádku Jeannetty (1881) 
Melvillův tábor u řeky Lena ( 1882) 
nalezení ostatků de Longa a jeho druhů (1882) 
(1882) |
VLADIMIR VOJIR 
