VLADIMIR  VOJIR                       

PHOTOGRAPHY   PHOTO-ARCHIVE   EXHIBITIONS   LECTURES   PUBLICATIONS

TEXTS      MUSIC      CAMERA      MYSTERIES OF THE ARCTIC      CV     CONTACT

 

MYSTERIES OF THE ARCTIC

TERRIBLE POLAR TRILOGY 9

0  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12  13  14  15  16  17  18  19  20

treatment for TV documentary series: 20 x 26 min.

title: THE STORIES AND MYSTERIES OF THE ARCTIC

co-production: Czech Television (CZ) - Optomen Television (UK) - CBS (CA) - White Pine Productions Ltd. (CA)

published: MYSRERIES OF THE ARCTIC - Czech Geographic Magazine KOKTEJ (2001, April)

© Vladimir Vojir 1999 - 2000 (not been realised)


9.

(1912 - 1914)

 

Archangelsk / St. Petersburg / Paris

Spitsbergen / Russian Arctic: area of Kara Sea, Novaya Zemlya,
Franz Josef Land, Popov - Cuchcin Island, Tajmyr Peninsula. Tikhaya Bay, Cape Auk

(Russians, Norwegians,, French)

Pro Arktidu je rok 1912 tragický, jakoby předznamenaný potopením Titaniku v severním Atlantiku. V tomto roce se do Arktidy vydává hned několik ruských výprav na lodích Sv. Anna, Sv. Fokka a Herkules. Poprvé v historii se polárních výprav účastní i ženy. Po dvou letech však zůstávají všechny tři výpravy nezvěstné. O žádné z nich není sebemenších zpráv, a tak začíná carská vláda pod tlakem veřejnosti organizovat záchranu. Už je ale pozdě. Osudy všech těchto tří ruských expedic jsou bohužel tragické, přitom příběhy dvou z nich se zvláštním způsobem prolnou.

Přes mnohá varování, že stav ledu v Barentsově moři je neobyčejně nepříznivý, vyplouvá koncem srpna 1912 z Petrohradu plachetní škuner Sv. Anna.

sv. Anna vyplouvá z Petrohradu (1912)

Velí mu mladý poručík Georgij Brusilov. V jeho 24-členné posádce je i žena - milosrdná sestra E. Ždankovová, která nahradí lodního lékaře. Brusilov se chce podél sibiřských břehů dostat do Beringova průlivu. V Karském moři je však Sv. Anna bezmocně sevřena ledem a začíná driftovat ve směru mořských proudů. Nikoho to zpočátku příliš neznepokojuje. Během prvního přezimování však posádka v důsledku nedostatku pohybu ve studeném, tmavém a vlhkém podpalubí, nečinnosti a především jednotvárné stravy začíná trpět kurdějemi. Milosrdná sestra obětavě pomáhá všem nemocným ve dne v noci. Jenom jí a kormidelníku Albanovovi se choroba vyhnula. Sv. Anna se ze sevření ledových ker nevysvobodí ani v létě příštího roku. Navíc nebezpečný drift ji postupně zanese ještě mnohem dál na sever. Druhá polární noc je ještě těžší. Mezi posádkou dochází k ostrým sporům. Despotický, náladový a prchlivý Brusilov je na pokraji psychického zhroucení. V lednu 1914 je již situace zcela nesnesitelná. Kormidelník Albanov nechce dále pasivně čekat, a se souhlasem Brusilova loď opouští. Spolu s dalšími 13 muži se chce pokusit pěšky proniknout po krách k nejbližší pevnině, ostrovům země Františka Josefa. Tento pochod, při kterém táhnou těžké saně i kajaky, je pro nemocné, promrzlé a hladové námořníky nesmírně vyčerpávající. Postupně tak umírají či mizí navždy v mlze a mrazivé vichřici arktických pustin. Jiní se utopí v bouři při plavbě v kajacích. Nakonec z nich zůstává jen Albanov, který má vysoké horečky, a námořník Konrad s omrzlými prsty. Přes veškeré útrapy svůj boj nevzdávají. Tři měsíce po odchodu ze Sv. Anny se jim nakonec podaří v kajaku dosáhnout známého skladiště potravin, zřízeného pro polární expedice na mysu Flora.

Tam je později při svém návratu zachrání Sedovův škuner Sv. Fokka a odveze do vlasti. Albanov sice podává podrobné svědectví o drastickém zpátečním pochodu, ale jaký byl další osud Brusilova, Ždankovové a všech těch, kteří na lodi zůstali, neví. Sv. Anna s nimi zmizela navždy beze stopy...

Ve stejné době jako Sv. Anna vyplula před dvěma lety z Archangeľsku i Sv. Fokka. Cílem jejího velitele, ambiciózního poručíka Georgije Sedova, je vztyčení ruské vlajky na severním pólu, a to za každou cenu. Pěší útok na pól měl začít ze země Františka Josefa, ale tam se Sv. Fokka pro hustý led vůbec nedostane, a posádka musí poprvé přezimovat na Nové zemi. Příštím rokem se jim podaří konečně proniknout k zemi Františka Josefa, kde na Hookerově ostrově rozbili svůj druhý zimní tábor. Zásoby uhlí se rychle vyčerpaly, a tak topili vším, čím se dalo. Mnozí, včetně Sedova, opět onemocněli nejtěžší polární chorobou - kurdějemi. Sedov se však přesto svého záměru dosáhnout pólu nevzdal. V polovině února 1914 se vydává spolu se dvěma námořníky, trojími saněmi a psím spřežením na sever.

Již týden po opuštění lodi má Sedov tak opuchlé nohy, že se nemůže sám pohybovat, a začíná ztrácet vědomí. O návratu však nechce ani slyšet. U Rudolfova ostrova je již jeho stav beznadějný. Po třech dnech umírá ve stanu, aniž by přišel k vědomí. Jeho kamarádi jej pochovali a přikryli vlajkou, kterou chtěl Sedov vztyčit na pólu. Zpáteční cesta jeho dvou druhů ve sněhové bouři, mlze a vánici byla strašlivá. Veškerý petrolej, nutný k vytápění stanu, spotřebovali v době, kdy Sedov umíral. Z posledních sil se dovlekli zpět k lodi, kde sdělují smutnou zprávu. Další pobyt na severu nemá smysl. Posádka Sv. Fokky ukončí vědecké práce a vrací se k mysu Flora, kde zpozoruje dva lidské přízraky. Zachrání tak Albanova a Konrada, kteří jako jediní přežili tragédii Brusilovovy výpravy ze Sv. Anny.

Téhož roku připlouvá na Špicberky malý kutr Herkules, na němž se plaví Vladimír Rusanov se svou snoubenkou, studentkou medicíny z francouzské Sorbony Juliettou Jeanovou. Rusanova fascinuje sever a podaří se mu dosáhnout toho, že je carskou vládou dokonce pověřen vedením polární expedice, jejímž cílem jsou právě Špicberky. Hledá zde pro Rusko uhelná ložiska, objevená naleziště mapuje a provádí jejich zábory. Svůj úkol splní rychle a dobře, ale zpět do vlasti se nevrátí.

Rusanovova chata na Špicberkách (1997)

Vydá se, a tentokrát již na vlastní pěst a bez vědomí vlády, dál na milovaný sever. Chce se pokusit proplout Severovýchodním průjezdem z Atlantiku do Pacifiku. Na palubě Herkula je s ním kromě devítičlenné posádky i jeho krásná francouzská snoubenka, další žena, která se účastní polární expedice.

Dne 31. 8. 1912 je Herkules spatřen naposledy. Z ústí průlivu Matočkin Šar míří do Karského moře, které je v tomto roce extrémně zaledněné. Pak se po Rusanovově výpravě slehne zem. Otec Julietty v Paříži umírá žalem. Po dvou letech marného čekání ztratil poslední naději, že svou jedinou dceru ještě uvidí.

V roce 1934 byl na bezejmenném ostrově (dnes pojmenovaném Herkules) poblíž pobřeží Ch.Laptěva objeven sloup, zaražený do země s vyrytým nápisem HERKULES 1913. V témže  roce se  na ostrově Popova - Čuchčina našly některé předměty a útržky písemností prokazatelně patřící Rusanovově expedici - zbytky oděvů, kompas, lovecký nůž, fotoaparát a náboje.

Nové světlo do tohoto případu však nevnesly. Tajemství zániku Rusanovovy poslední poární výpravy nebylo nikdy odhaleno.

Po Rusanovovi je pojmenován poloostrov na Nové Zemi, hora v Antarktidě a ledovec na Severní Zemi.

  • Albanov V.: Zajatci bílé smrti (Praha 1972)

  • Alexejev D.: Kak pogibla Svjataja Anna?, Vokrug světa 8, (Moskva 1978)

  • Bártl S.: Arktida stopami průkopníků (Praha 1986)

  • Bregman G.A.: Kapitan A.S.Kučin, Letopis Severa III., (Moskva 1962)

  • Čubakov K.: Kde iskať sledy expedicii Rusanova?, Priroda 8, (Moskva 1974)

  • Kaverin, Dva kapitana,

  • Korjakin, V. S.: Vladimir Aleksandrovic Rusanov : 1875-1913? (Moskva 1987)

  • Rusanov V. A.: Stat'i, lekcii, pis'ma : literaturnoe nasledstvo vydajuscegosja russkogo poljar-nogo issledovatelja nacala XX veka, Moskva (Leningrad 1945)

  • Russkije Artličeskije ekspedicii 17. - 20. veka (Leningrad 1964)

  • Šparo D.: Ljudi Rusanova, Vokrug světa 11 (Moskva 1979)

  • Šparo D.: Šumilov A.: Tri zagadki Arktiki (Moskva 1982)

  • Trojickij V.A.: Ješčo o sledach ekspedicii na Gerkulese V.A.Rusanova, Letopis Severa IV. (Moskva 1962)
     

  • Rusanovova chata (Špicberky, Colesbukta)

  • Institut Arktiki i Antarktiki, (Sankt- Petersburg)

Georgij Brusilov

(1884 - 1914 nezvěstný)

Valerian Ivanovič Albanov

(1881 - 1919)

Alexander Konrad

(? - 1940)

Georgij Jakovlevič Sedov

(1877 - 1914 nezvěstný)

Vladimír Alexandrovič Rusanov

(1875 - 1913 nezvěstný)

Juliette Jeanová

(1880 - 1913 nezvěstná)

Rusanovův kutr Herkules

Rusanov a jeho francouzská

 snoubenka na palubě Herkula

předměty patřící Rusanovově expedici objevené na ostrově Popova - Čuchčina

(1934 - 1935)

Prague, 1999 - 2000

© Vladimir Vojir 1999 - 2000

 

www.vova.cz