Mgr.  VLADIMÍR  VOJÍŘ                 

FOTOGRAFIE     FOTOARCHIV     VÝSTAVY     PŘEDNÁŠKY     PUBLIKACE     CV

TEXTY      HUDBA      KAMERA      ZÁHADY ARKTIDY      NABÍDKA      KONTAKT

ZÁHADY ARKTIDY 2

ZMIZENÍ FRANKLINOVY VÝPRAVY

0  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12  13  14  15  16  17  18  19  20

námět na dokumentární televizní seriál: 20 x 26 min.

název seriálu: PŘÍBĚHY A ZÁHADY ARKTIDY

koproducenti: Česká televize - Optomen Television (Velká Británie) - CBS (Kanada) - White Pine Productions Ltd. (Kanada)

publikováno: ZÁHADY ARKTIDY - geografický magazín Koktejl (duben 2001)

© Vladimír Vojíř 1999 - 2000 (nerealizováno)


2.

(1845 - 1848)

Londýn

kanadská Arktida: ostrov Krále Williama, Beecheyho ostrov, Rileyho mys, Lancasterův průliv

poloostrov Adelaide

(Angličané, Američané, Kanaďané - Eskymáci)

Britská admiralita se v druhé polovině 19. století rozhodla dát definitivní odpověď na problém Severozápadního průjezdu, tedy nalezení možnosti proplout z Atlantiku do Pacifiku podél severoamerických břehů.

Vedením této elitní výpravy je pověřen sir John Franklin, šedesátiletý veterán napoleonských válek, který se již účastnil několika polárních expedic. Na nich se vždy osvědčil jako člověk nejen energický, statečný a čestný, ale i neobyčejně moudrý a lidský. Snad vzhledem ke svému věku, či jisté únavě, však na této své poslední výpravě působil váhavě a nejistě, často měnil svá rozhodnutí...

trojstěžníky H.M. Erebus a H.M. Terror

Trojstěžníky Erebus a Terror se 128 dobře vycvičenými muži a zásobou potravin na tři roky vyplouvají v květnu 1845 z ústí Temže. Posádky jsou plné optimismu, nepochybují o zdaru expedice a myšlenky na možná nebezpečí si nikdo nepřipouští.

důstojníci před vyplutím výpravy z Londýna (1845)

Před odjezdem přehodí Franklinova druhá žena Jane svému muži přes nohy britskou vlajku, kterou sama vyšívala. Tato drobná epizoda bude ale Franklina provázet jako zlá předtucha, protože vlajkami se přikrývají mrtví...

Franklin se zpočátku bez problémů dostává do oblasti jihozápadně od Grónska. Zde jim pomocná loď odevzdá dodatečné zásoby. Převezme také poslední dopisy od členů expedice určené jejich blízkým v rodné vlasti. A to je vše.

Errebus v ledové pasti

Pak uplynou tři dlouhé roky, a tato velká a nákladná expedice o sobě stále nedává nic vědět...

Ve vlasti sílí obavy o osud Franklina a jeho lidí. Admiralita proto v roce 1848 vysílá do Arktidy první franklinovskou záchrannou expedici pod vedením sira J. C. Rosse, objevitele severního magnetického pólu. Kde ale hledat? Ross přezimuje na Leopoldově ostrově, ale přes veškerou snahu je jeho hledání bezvýsledné. Vrací se do vlasti zdrcen neúspěchem, a protože zklamal očekávání, je navíc vystaven i nevybíravé kritice. Admiralita ale obnovuje pátrání ve snaze zachránit 128 lidských životů. Ztráta elitní expedice by navíc znamenala citelný úder prestiži britského impéria. Je proto vypsána vysoká odměna.

odměna vypsaná britskou vládou

A tak začíná gigantická záchranná operace, jíž se po řadu let zúčastnily desítky lodí. V roce 1850 hledá Franklina v oblasti kanadské Arktidy dokonce 13 lodí. Franklinova žena Jane také najímá z vlastních prostředků brigu Prince Albert. V srpnu téhož roku objevují velrybářské škunery kpt. Penneyho na malém Beecheyho ostrově tři hroby, rozvaliny kamenné chýše, spoustu plechovek od konzerv a dalších předmětů. Z nápisů na hrobech vyplývá, že šlo o muže, kteří zahynuli při prvním přezimování Franklinovy výpravy, což je vcelku obvyklá daň polární noci.

hroby tří členů výpravy na Beecheyho ostrově (1850)

hroby tří členů výpravy na Beecheyho ostrově (1850)

Žádná písemná zpráva o dalších Franklinových záměrech se ale nenašla. A tak roky plynou a pátrací expedice stále nenacházejí žádné další stopy po Franklinových lodích a jeho lidech. Po mnoha letech nákladného hledání zmizelé výpravy zůstával Franklin nezvěstný. Britská admiralita proto v roce 1854 formálně vyškrtla ze svého stavu všechny členy expedice jako padlé ve službě vlasti, čímž v podstatě dala ruce pryč od dalšího hledání...

V témže roce se ale podařilo jedné ze saňových výprav se psím spřežením, kterou na sever vedl Dr. John Rae, vyměnit či koupit od místních Eskymáků řadu předmětů prokazatelně patřících Franklinově výpravě. Tato skutečnost dala jistý impulz k dalšímu pátrání. Dle vyprávění Eskymáků se trojstěžník Terror údajně potopil u Adelaidina ostrova již s mrtvou posádkou na palubě. Erebus ztroskotal u ostrova krále Williama. Se saněmi a čluny se pak zbylí muži vydali přes zamrzlý průliv na jih. Tam u ústí Beecheyho řeky Eskymáci později našli jejich pozůstatky. Některé mrtvoly byly pohřbeny v zemi, jiné ležely ve stanech či pod převráceným člunem. Podle vzhledu a obsahu kotlů bylo zřejmé, že se museli v naprostém zoufalství uchýlit až ke kanibalismu, pokud chtěli přežít. Tato svědectví Eskymáků, jež Dr. Rae zprostředkoval, nebyla ale v Anglii považována za zcela věrohodná. Zprávy o kanibalismu vyvolávaly dokonce pobouření, přesto vláda nakonec Dr. Raemu přiznává vypsanou odměnu 10 000 liber za to, že našel stopu nezvěstné výpravy.

Franklinova smrt - olej W. Thomase Smithe (1847)

Jen zoufalá lady Jane nechce uvěřit, že již není naděje. Obětuje zbytky rodinného jmění, uspořádá veřejnou sbírku a vypraví novou záchrannou expedici pod vedením zkušeného kapitána McClintocka. Jedna z jeho průzkumných skupin objevila v roce 1859 u mysu Victory na ostrově krále Williama nevelkou mohylu z kamenů. Uvnitř je kovový válec obsahující složený list papíru. Podařilo se tak najít první, ale dodnes bohužel i poslední písemnou zprávu o osudu expedice. Byla napsána ručně v květnu 1847 s dovětkem z dubna následujícího roku a podepsána velícím důstojníkem a kapitánem Erebusu.

v hromadě kamenů byly nalezeny zápisky kapitánů  Croziera a Fitzjamese (1859)

Vyplývá z ní, že obě lodi byly již od září 1846 prakticky neustále v sevření ledů, a proto je zbývající členové výpravy po dvou letech opustili a vydali se k jihu na zpáteční pochod. Postupně již zemřelo 24 mužů včetně velitele Franklina. Ale kde jsou pochováni, jak a na co zemřeli, zpráva neuvádí. McClintock obětavě pokračuje v pátrání po předpokládané trase zpátečního pochodu Franklinových mužů. Cestou nachází nejen jejich opuštěná tábořiště s řadou předmětů trosečníků, ale i lidské kostry. Některé jsou pohřbeny pod navršenými kameny, jiné jen polozaváté sněhem. Kosterní pozůstatky jsou rozneseny i po okolí. Tyto neradostné nálezy definitivně potvrdily katastrofální zkázu expedice. Ale otazníky nad její záhubou zůstávají dodnes. Jak je možné, že ji nikdo nepřežil, jaké byly příčiny jejich smrti, kdy a kde zahynul poslední, proč se nenašla žádná další písemná zpráva?

Po více než sto letech se v roce 1980 s pomocí sonaru podařilo objevit na dně moře u Beecheyho ostrova vrak bárky Breadalbane, jež kdysi pátrala po Franklinovi a potopila se v bouři. Některé předměty se podařilo vyzvednout, ale k rozluštění dávné záhady to nijak nepomohlo. Akce jen povzbudila naději, že se snad někdy podaří nalézt na dně moře i zbytky Franklinových lodí.

Dosud poslední nové zjištění přinesl americký antropolog Dr. A. Beattie, který v roce 1981 provedl eticky problematickou exhumaci tří řádně pohřbených mužů z hrobů na Beecheyho ostrově. V nich objevil zcela zachovalá těla, zmrzlá ve věčném ledu sto třicet devět let. Na základě zkoumání vyloučil kurděje i zranění. Dle obsahu olova jen usoudil na možnost pozvolné otravy zkaženými potravinami. A to je zatím vše.

Zmizení Franklinovy výpravy tak zůstává dodnes neobjasněno. Svou zkázou paradoxně přispěla k poznání dalekého severu víc, než kdokoliv jiný. Přes třicet pátracích expedic přineslo o Arktidě řadu nových poznatků. Ale za jakou cenu...?


• Beattie Owen, Geiger John: Buried in Ice, 1992
• Cyriax R.J.: Sir John Franklin´s Last Arctic Expedition, London, 1939
• Davis, C.H.: Narrative of the North Polar Expedition. U.S. Ship Polaris, Captain Charles Francis Hall Commanding. Ed. G.M. Robeson, Washington, 1876
• Evans E.: British Polar Explorers, London, 1946
• Huish, Robert: The North-West Passage, London, 1851
• Kane, E.K.: The Second Grinnell Expedition in Search of Sir John Franklin, 1853,'54,'55. Philadelphia, London 1857
• Kirwan L.P.: History of Polar Exploration, London 1962
• McClintok L.: A Narrative of the Discovery of the Fate of Sir John Franklin, London 1859
• Neatby L.H.: Search for Franklin, New York 1971
• Shillinglaw, John Joseph: A narrative of Arctic discovery, from the earliest period to the present time, London 1850
• Simmonds, Peter Lund: Sir John Franklin and the Arctic regions, London 1851
• Stefansson: Unsolved Mysteries of the Arctic, New York 1945
• Wonders W.: Search for Franklin, Canadian Geographical Journal 1967
• Wright N.: Quest for Franklin, London 1959

 

• Scott Polar Research Institute, Cambridge

 National Maritime Museum, London
• University of Alberta - Department of Anthropology, Edmonton,  Alberta
• Westminster Abbey, London (pomník John Franklin)


THE DISAPPEARANCE OF  FRANKLIN´S EXPEDITION

Vladimir Vojir´s original text corrected and translated by Optomen Television (UK)

In The Disappearance of Franklin’s Expedition, we explore new revelations about a 150-year-old mystery. In 1845, the experienced, yet unstable Sir John Franklin set off in search of the North West Passage; a potentially invaluable trade route to Asia.  Three years later, the first of many expeditions set out in search of the missing crew. A number of graves were eventually found, and testimonies from local Inuit revealed indisputable evidence of cannibalism. However, Franklin’s body, along with the expedition’s logs, have never been found. In 1993, an expedition led by Dr. Peter Wadhams discovered a lifeboat on Prince William Island - an area previously ignored by researchers. In a new expedition, Wadhams hopes to excavate the ship and find the missing pieces to this fascinating puzzle.

In May 1845 Sir John Franklin set off in a bold new effort to search for the North West Passage. His two boats - the Erebus and Terror - carried 128 well-trained men, and enough supplies for 3 years. A brave and experienced explorer, he’d been enlisted by the British Admiralty to lead this vital new expedition due to a rapidly increasing demand for a direct trade route to Asia. At the age of 60, however, Franklin was becoming a little hesitant and unsure of himself. Even so, his crew were optimistic and they successfully reached an area to the north west of Greenland where they received supplies and mail from relatives. This was the last time that anyone heard from them, and the details of their fate still remain a mystery to this day.

After three years of waiting with no news, the British Admiralty and Franklin’s wife became desperately worried and sent out the first of many search expeditions. A huge reward was offered for anyone who returned with news, but by 1850 still no evidence had been found. Finally in August 1850, the Captain of a whaling ship discovered three graves on Beechey Island. He also found the ruins of a house and it was clear that the men had spent the first winter there. Another expedition, led by Dr. Rae in 1854, learnt something of the fate of the crew from the local Inuit. In a sequence of disasters, one of the boats had sunk and the other had been forced ashore by ice.

In April 1848 the surviving crew had abandoned their camp and headed south. Their exposed corpses were later discovered by the Inuit at Bachey River, and it was clear from the discarded body parts that they’d resorted to cannibalism. Later, in 1859, a new expedition funded by Franklin’s wife discovered the grave of Captain Crozier of the Terror, on King William Island. A message found there stated that Franklin and 23 other men were dead, but no one knew why or where they were. The remains of these men and the two original ships have never been found, and other than the brief message found on King William Island, all records and logs of the crew’s journey are missing.

However, dramatic new evidence has emerged which may reveal the true outcome of the Franklin expedition. In recent years, many search parties have scoured the areas that Franklin’s expedition covered – from Beechey Island in the North to the Adelaide Penisula to the south of King William Island. One of these search parties, led by Dr. Peter Wadhams (former head of the Scott Polar Institute), went to Prince William Island in 1993 to investigate a shipwreck found by local Inuit. Until then, the island had been ignored, as the early searches for Franklin found that the route to the island was impassable. However, the wreck found there resembles the lifeboats carried by Erebus and Terror, and this could throw new light on the Franklin story. Dr. Wadhams believes that some of the crew must have realised the trip south was pointless, and in warmer weather, headed north in a lifeboat back towards Beechey Island. There, food was abundant and rescue far more likely. Unfortunately, it seems they became trapped on Prince William Island, and tragically never made it…

Vladimir VOJIR

 

sir John Franklin
(1786 - 1847 nezvěstný)

Jane - druhá žena Johna Franklina
(1791 - 1875)

Jane - druhá žena Johna Franklina (1791 - 1875)

Franklinova kajuta na Erebu

setkání lodí Erebus a Terror
na otevřeném moři

 

Erebus a Terror v ledové pasti

Franklinova expedice na ledových pláních

cesta lodí Erebus a Terror

objevení pozůstatků Franklinovy výpravy na ostrově Krále Williama

pozůstatky Franklinovy výpravy
objevené McClintokem

 

pátrací lodě Enterprise a Investigator
(1848)

pátrací lodě Phoenix a Breadalbane
u mysu Riley (1853)

pozůstatky nalezených předmětů
Franklinovy výpravy (1854)

pozůstatky nalezených předmětů Franklinovy výpravy (1854)

kapitán Leopold McClintock

pozůstatky nalezených předmětů Franklinovy výpravy (1854)

tělo Johna Torringtona z posádky Terroru exhumované po 139 letech na Beecheyho ostrově Dr. Beattiem
(1981)

John Hartnell z posádky Erebu
exhumovaný Dr. Beattiem (1981)

dva ze tří hrobů členů Franklinovy výpravy na Beecheyho ostrově dnes

socha Johna Franklina v jeho rodném městě - Spilsby

 

Praha, 1999 - 2000

© Vladimír Vojíř 1999 - 2000

 

www.vova.cz